Každé miminko se musí několikrát za den přebalit a na vás stojí rozhodnutí, jaké plenky zvolíte.
Běžné vs. ekologicky šetrné plenky
Reklama hrdě hlásá, že plenka udrží dítě v suchu xy hodin a vy i vaše děťátko si můžete užít klidný spánek po celou noc.
Jenže .. pokud máte doma dítě s citlivější pokožkou, klidný spánek vás s největší pravděpodobností nečeká. Plena udrží dítě v suchu, ale červený zadeček s vyrážkou nikomu v rodině klidný spánek rozhodně nedopřeje.
Byť se na první pohled všechny jednorázové plenky jeví stejně, rozdíl v nich je velký.
Naštěstí si můžete vybrat i šetrnější variantu. Eko jednorázové plenky jsou šetrné pro dítě i životní prostředí.
Z čeho se jednorázová plenka skládá?
Hlavní složkou jednorázových plen je buničina. Jednoduchá rovnice říká, čím víc buničiny, tím větší savost. Dnešní plenky jsou však poměrně tenké, je to tím, že se do nich přidává SAP, který savost výrazně zvětší. Dále tu máme vnitřní vrstvu a vnější plášť. Tady se nejběžněji používá netkaná textilie a nepropustný polyethylen.
Savé jádro
Běžná jednorázová plena má savé jádro z buničiny, která se obvykle vyrábí z celulózy bělené chlorem, který může být velkým zdrojem toxických dioxinů.
Některé dioxiny mohou ovlivňovat reprodukční a imunitní systém, a některé jsou dokonce označovány jako karcinogenní. Pak tu máme Tributyl cín (TBT), používá se jako konzervant, dezinfekční prostředek a jako ochrana před žloutnutím plastu. Ve větším množství je toxický pro vodní organismy a poškozuje reprodukční a centrální nervovou soustavu, strukturu kostí a zažívací trakt savců.
V šetrné plence takovou buničinu nenajdete. Používá se jiná metoda bělení (kyslík, horký vzduch) a nese označení TCF (Totally-Chlorine Free) popř. (ECF – elemental chlorine-free). Samozřejmostí je certifikace FSC která zaručuje, že materiál na její výrobu pochází z šetrně obhospodařovatelných lesů. Je to trvale udržitelný, biologicky rozložitelný materiál.
Uvnitř savého jádra najdete drobné krystalky SAPu (polyakrylát sodný). Ten je schopný absorbovat až 30ti násobek své váhy ve formě vody a zvyšuje tak savost. 
To přispívá ke snižování spotřeby buničiny (plenka je tenčí) a snižuje frekvenci výměny. Z tohoto pohledu je SAP šetrný k životnímu prostředí, protože snižuje množství výsledného odpadu o desítky procent. Není toxický ani jinak škodlivý, nicméně je biologicky nerozložitelný. Čím je plenka tenčí tím více SAPu v ní najdete. Některé běžné plenky jsou skoro průhledné a savost v nich zajistí hlavně SAP.
Ekologicky šetrné varianty plenek ho obsahují minimum nezbytné k zajištění savosti, jedná se o pár gramů dle velikosti dané pleny.
Kolem SAPu stále koluje zbytečná hysterie. Sice se nerozkládá, ale v přírodě je neškodný. Není toxický a plena ho obsahuje jen pár gramů. Jeho vlastností je pohlcování tekutin. Je běžně využíván nejen v zemědělství ale i v potravinářském průmyslu. Doposud žádná studie neprokázala jeho škodlivost na životní prostředí. Špatnou pověst získal v době, kdy se v silném poměru používal v dámských tamponech. Tak byl v přímém kontaktu se sliznicí a u některých žen vyvolával syndrom toxického šoku. Syndrom však nevyvolával samotný SAP, ale bakterie, které se díky méně častému měnění tamponu mají možnost rychle množit.
Pro dítě nepředstavuje žádné nebezpečí, protože je schovaný uvnitř buničiny a do styku s pokožkou vůbec nepřijde. Nicméně je nerozložitelnou složkou plen. Někteří výrobci uvádějí, že používají přírodní SAP gel, Dle dostupných informací se na jeho výrobě teprve pracuje a jeho cena je značně vysoká.
Plášť a vnitřní vrstva
Vnější strana běžných plen je z nepropustného polyethylenu. Ten sice nepropustí vlhkost, ale zároveň je neprodyšný. Dochází tak ke špatné cirkulaci vzduchu a k následnému zapaření pokožky. Vyrážka či opruzenina na sebe pak nenechá dlouho čekat.
Šetrná varianta má také nepropustnou vrstvu z LDPE, je však mnohem menší a nachází se uvnitř plenky. Navíc je plná miniaturních "dírek", které zajistí prodyšnost. Je schovaná mezi buničinou a netkanou textilií, která je recyklovatelná a v ideálních podmínkách se rozloží během několika měsíců.
Konvenční pleny obsahují barviva a parfemace, které jsou často zdrojem alergenů a častým viníkem vyrážek. Suchá plenka možná příjemně voní, ale po použití se zápach naopak zvětší. Je to charakteristický zápach, který cítím i při psaní těchto řádků.
Šetrná eko plenka je zcela bez parfemace a pokud má nějaký potisk, tak jedině z netoxických barviv.
A jak je to s likvidací jednorázových plen?
U ekologicky šetrných plen se víc jak 70% pleny biologicky zcela rozloží a další části jsou recyklovatelné. Jedinou nerozložitelnou složkou tedy zůstává SAP. Toho v ekologicky šetrných plenkách najdete pouze pár gramů.
Studie hlásí, že biologický rozklad většiny materiálů (buničina a netkaná textilie) je při vhodných podmínkách několik měsíců, při méně vhodných podmínkách 2-4 roky.
Jenže co jsou to ideální podmínky a jak správně použitou plenku likvidovat?
Ať se na obalu píše cokoliv, použitá plenka je v ČR brána jako infekční materiál a patří jen a pouze do komunálního odpadu.
Likvidace v domácích podmínkách, tedy kompostování, je v podstatě možné jen teoreticky. Kompost by musel být hodně velký a pravidelně udržovaný.
Teplota uvnitř kompostu musí být 45-60 C°, musí mít správnou vlhkost a být pravidelně provzdušňován.
Předpokládám, že většina rodičů netráví svůj čas tím, že hlídá správnou teplotu a vlhkost svého domácího kompostu a třikrát v týdnu ho celý nepřehází, aby měl dostatek vzduchu. Navíc je to i o skladbě jednotlivých vrstev. Na neudržovaném kompostu se za rok nerozloží ani listí, natož plena.
Mezi rodiči v tomto směru panuje bohužel mnoho špatných informací. Popravdě, to že se jednorázové eko pleny hodí ke kompostování, je mýtus vypuštěný některými výrobci. Není to 100% lež, ale ani pravda.
V některých státech jako např. Nový Zéland a Kanada, už sem tam fungují průmyslové kompostárny, které pleny přijímají. Vždy však jde o domluvu s konkrétním výrobcem, který pleny od svých zákazníků sám sváží a vozí do těchto zařízení. Plenu však předem musíte rozebrat na rozložitelné a recyklovatelné části. Nestačí jen ustřihnout lepítka, ale i odstranit nepropustnou vrstvu uvnitř použité plenky.
Surovina z takovýchto kompostáren pak nesmí přijít na zemědělskou půdu právě z důvodu infekčnosti.
